Deset let, tak se jmenuje kniha Jana Šibíka. Jak název naznačuje, shrnuje práci autora, jenž dlouhodobě formuje podobu české reportážní fotografie, za uplynulou dekádu – a ve svém celku se stává svědectvím o proměně světa, k níž v uplynulém desetiletí došlo. 

Jan Šibík je tam, kde se něco děje. A tak na začátku období vymezeného roky 2007 až 2016 převažují ještě přírodní katastrofy, respektive jejich následky – tajfun Haiyan nebývalých měřítek na Filipínách, nepokoje po zemětřesení na Haiti. Jsou zde i skutečně unikátní snímky z KLDR coby svědectví o existenci ideologie nesvobody a násilí, jež ovládala velkou část světa v nedávné minulosti. 

Potom přichází – snad jako spojovací článek a předzvěst budoucích událostí – arabské jaro s krvavými událostmi v Egyptě a Libyi.

Další části knihy části už zcela dominují bolestné důsledky nových ideologií, s nimiž je současný svět konfrontován. Ruského velmocenského imperialismu, jak se projevil během občanské války na Ukrajině, a zejména militantního islamismu, jenž vyprovokoval uprchlickou krizi dosud nebývalých rozměrů. Ta se stala v uplynulých letech hlavním tématem Jana Šibíka.

Jeho výjimečné fotografie jsou dokladem toho, že ideologie nesvobody a násilí hledá a nabývá pokaždé novou podobu. A hlavně že se ocitáme tváří v tvář tomuto nebezpečí nepřipraveni stejně, jako byli naši předci nepřipraveni na zrůdné a autoritářské doktríny ve dvacátém století. V tom je zásadní myšlenkové poselství Šibíkových fotografií.

Text: Dan Hrubý